Vyjádření k případu. Objasnění případu a dostupných faktů
umístněno | 6.6.07V pátek dne 20.7.2001 jsem po předešlé domluvě navštívil diskotéku "V zatáčce (Kongo)" v hotelu Národní dům na ulici T.G.M., kde jsem se sešel se svojí snoubenkou Stanislavou P., se kterou jsme se chtěli 11.8.2001 brát.
Na místo jsem přijel okolo 22:00 hod. společně s Kateřinou Štaudovou, Robertem Homoláčem a jeho přítelkyní Adrianou Šnekovou. Stanislava už mne očekávala u stolu v blízkosti barového pultu se svojí sestrou Andreou. Asi hodinu po mém příchodu (okolo 23:00 hod) se strhla hádka mezi Homoláčem a Šnekovou, o této hádce jsme se pak u stolu bavili. Přibližně ve 23:15 hod. mě zavolal jistý Majer s tím, že semnou chce mluvit Šneková, jež stála ve vchodových dveřích a brečela. Sdělila mi, že se s ní chce Homoláč rozejít, proto jsem jí mezi dveřmi uklidňoval a utíral jí slzy. Po chvilce (asi 2 minuty) jsem ji přesvědčil, že Homoláč je opilý a že je to u něj normální, a tak šla opět dovnitř, protože venku silně pršelo. Přišel jsem opět ke stolu, kde jsme spolu s mojí snoubenkou a dalšími, seděli a věnoval jsem se jí. Sedla si mi na klín a povídali jsme si. Přibližně ve 23:35 hod. jsem dopil u stolu druhé láhvové pivo (10°) a v momentě, kdy jsem viděl, že se skupinka lidí, jež stála u baru, odebrala směrem k východu, jsem přistoupil k baru, abych si koupil nové pivo. U baru jsem si sedl na barovou stoličku a čekal jsem až mi jej barmanka přinese. Během několika sekund, co jsem hledal drobné na pivo, přiběhl vyhazovač s tím, že před diskotékou leží na parkovišti někdo pobodaný a aby okamžitě zavolala sanitku. Zrovna jsem měl v ruce mobil a peníze a napadlo mne, že bych ji mohl zavolat, ale barmanka již vytáčela číslo. Byl jsem zvědav, co se stalo a tak jsem se zvedl a udělal pár kroků a přemýšlel jsem, zda se mám jít podívat ven nebo se zeptat vyhazovače, když tu náhle přiběhlo několik lidí z venku, kteří na mně zezadu skočili a povalili mně na zem pod věšák s tím, že venku někdo uvedl, že jsem ho měl pobodat já, což byl nesmysl a začal jsem se bránit slovy že se zbláznili a že jsem celou dobu zde, což mi lidé uvnitř hned dosvědčili a tak mi řekli, že to asi bude omyl, že usuzovali z toho, že jsem v minulosti odseděl dva roky ve vězení (za bodno-sečné) poranění róma Pešty a že je možné, že někdo venku proto vykřiknul mé jméno, údajně podivín - rom Karel Krátký.
Podezřelých bylo na místě hned několik a padaly tam různá jména lidí, jako např. Homoláče atd. a různé verze. Byl tam velký zmatek - hned po mém napadení jsem chtěl jít ven, abych si to vyjasnil s osobou, co mně nařkla, ale nikdo takový se prý už venku nenacházel. Ven mně nepustili s tím, že bude lepší když zůstanu uvnitř se svojí snoubenkou a uklidním se, protože mně to dost rozhodilo. Během několika minut přijela Police ČR, která venku vyšetřovala lidi a po chvíli si nechali policisté zavolat Homoláče, který odešel ven. Zhruba 15 minut od příjezdu Policie si policisté zavolali i mně před diskotéku, kde jsem byl několik minut vyšetřován policistou Konečným a ptal se mně, co se tam stalo. Vysvětlil jsem, že sám netuším, že jsem byl i já napaden a obviněn z pobodání nějakého člověka. Bylo mně řečeno, že to měl udělat nějaký člověk v černém oblečení, já byl však celý večer v bílém triku se znakem města Svitavy a světle modrými doběla sepranými riflemi, což postřehla jak policie, tak i ostatní svědci. S policisty jsem se tedy domluvil, že v případě mého svědectví budu druhý den doma, a mohou si pro mě přijet či dát vědět, kdy se mám dostavit. Na diskotéce jsem setrval se snoubenkou až do konce, který byl okolo 3:00 hod. Po jejím skončení jsem se odebral domů. Když jsem byl v kuchyni, probudila se má máma a řekla mi, že jí telefonovala jistá rómská žena Romana Makulová a sdělila jí, že jsem podezřelý z poranění nějakého róma a že ji dále bude informovat, kdyby se něco dozvěděla. Matce jsem vysvětlil, že tam někoho pobodali a že to bude policie teprve šetřit, a že s eto vyšetřilo a ať je v klidu. Potom jsem se najedl a šel spát.
Druhý den v sobotu 21.7.2001 jsem se probudil po 10-té hodině a pustil si televizi. Před 10:30 hod. jsem uslyšel zvonek u našeho domu. Byla to policie, kterou jsem už očekával. Tak jsem se oblékl a odjel s policisty v civilu na podání vysvětlení na místní policejní oddělení ve Svitavách. V 10:55 hod. jsem začal podávat vysvětlení jakožto svědek policistům z Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové. Po pár minutách podávání vysvětlení jsem byl odveden do čekárny. Po 4 hodinách jsem byl opět odveden k vyšetřovatelům, kteří mně opět něco po 15. hodině vyšetřovali a ptali se na to, zda znám toho poškozeného Otto Absolona. Uvedl jsem, že pravděpodobně od vidění ho asi znát budu. Později mi ukázali jeho fotografii, s tím, zda ho poznávám. Byl jsem překvapen, protože mi ukázali fotku člověka, o kterém jsem neměl vůbec tušení, že je to róm, což jsem komentoval údivem. Následně na mně začali postupně tlačit s tím, ať řeknu: "Kdo to byl?" To jsem však nevěděl. A tak na mně několik hodin tlačili s tím, že když jim neřeknu, kdo to udělal, že obviní mně a že přijdu o snoubenku s dětmi a jestli mi na nich záleží, ať jim to řeknu atd. Já to ale nevěděl. A tak mně po 5-ti hodinovém výslechu obvinili z vraždy s rasovým podtextem (paragraf 219 odstavec 1,2 písmeno g), což mne velmi šokovalo. Obvinění z vraždy Otto Absolona jsem obdržel okolo 20. hodiny. Pak jsem čekal na přiděleného právníka Ex offo (JUDr. Milan Švab ze Svitav), který přijel během několika minut. Po vzájemné poradě jsme se domluvili na tom, že odmítnu dále vypovídat, protože jsem byl unaven, a právník byl cítit alkoholem.
Následně byl podán návrh na vzetí do vazby. Okresní soud ve Svitavách (Mgr. Ladislav Máša) na mně okolo 11:00 hod. dne 22.7.2001 uvalil vazbu. Následně jsem byl eskortován do vazební věznice v Olomouci. 31.7.2001 jsem byl převezen do vazební věznice v Hradci Králové. Zde jsem v měsíci srpnu 2001 učinil výpověď k věci. Dozvěděl jsem se zde od právníka, že je proti mně vedena velká mediální kampaň, kde mně od samého začátku označují za pachatele vraždy Absolona a zveřejňují celé mé jméno i příjmení a že i někteří politici pro mně žádají výjimečný trest. To i přesto, že o skutečných událostech okolo činu takřka nic nevěděli - jen to že měl být zabit róm ve Svitavách pro jeho rómský původ, jak se rádo v mnoha případech uvádí i bez předešlého prošetření, zda je to pravda či nikoliv. Bylo ovlivněno veřejné mínění, a tím si myslím, že byli ovlivněni i svědci, protože na celý případ byl vyvíjen veliký mediální nátlak a tak se někteří svědci, kteří sami nevěděli, kdo to mohl udělat, nechali přesvědčit médii, že vrahem jsem já. I z toho důvodu, že pokud chce mít člověk pokoj, tak by nebylo moudré říkat něco jiného, než je denně v televizi či novinách. Tím nejhorších způsobem bylo porušeno právo na presumpci neviny, v mém případě se presumpce neviny změnila na presumpci viny. A přitom v demokratické společnosti má mít právo na presumpci neviny každé bez ohledu na jeho národnost, rasu či politické vyznání. V mém případě to ale neplatilo. Neměl jsem peníze ani politickou moc a tak v mém případě presumpce neviny neplatila.
Průběh vyšetřování tomu nasvědčoval, protože byly zamítnuty mé žádosti o konfrontaci se svědky obžaloby, kteří uváděli, že mně znají, a přitom mne popisují jako blonďáka bez vousů, což je v rozporu s mým vzhledem v onu dobu. Taktéž uváděli tito svědci obžaloby, že jsem měl být celý v černém oblečení, že jsou si 100% jisti, přitom jsem byl celý ve světlém, což mi dosvědčilo několik svědků, kteří byly v tu dobu na místě a také policii. S největší pravděpodobností však tito svědci obžaloby (známí Absolona), kteří přijeli na diskotéku autem z restaurace Družba (kde několik hodin popíjeli alkohol), stáli ve vchodových dveřích či dokonce venku, jak vyplývá z jejich výpovědí a které se rozcházejí.
Dle všeho měla být družka Absolóna Romana Žílová v blízkosti dveří a mávala na družku svého bratra Miloše, Marketu Švachovou, která stála u auta kterým je přivezla. Mávala na ni s tím, že má lístky a šla jeden z nich Švachové dát. V tom vyšel ze dveří diskotéky již poraněný Otto Absolon a držel se za pravý bok břicha, kde byl poraněný. Tak to vypověděla svědkyně Švachová, která mu podávala na parkovišti první pomoc až do příjezdu sanitky. Absolon se k osobě pachatele přímo nevyjádřil, jak vyplývá z policejních záznamů na místě činu i z výpovědí mnoha nestranných svědků. Dle svědků na místě jen řekl: "Ten parchant mně píchl." a nikoho přímo nejmenoval. Oproti tomu uvádějí svědci obžaloby něco jiného a jejich tvrzení se rozchází a vyznívá smyšleně na základě sugesce a hysterie na místě. Svědci obžaloby se rozcházejí také v tom, kde jsem se měl dle nich pohybovat. Svědkyně Žílová uvádí, že jsem měl jít od barového pultu směrem k Absolonovy a že žádnou zbraň u mně ani v mých rukách neviděla. Svědkyně Marcela Klimešová a její druh Juraj Makala uvádějí, že jsem se měl střetnout s Absolonem po tom, co jsem přišel od vchodových dveří, tedy naprosto z opačné strany než uvádí svědkyně Žílová, a od vchodových dveří jsem měl přicházet po tom, co jsem jim měl nadávat a vyhazovat je pro jejich rómský původ. Jak vidno je to velmi závažný rozpor, protože dle svědků jsem měl současně stát u vchodových dveří a nadávat rómům pro jejich původ a současně jsem měl být u barového pultu a objednávat si pivo, přičemž nebylo od barového pultu na vchodové dveře skoro vidět. A také svědkyně, která mne viděla u vchodových dveří a které jsem měl nadávat a vyhazovat ji a jejího druha, uvádí, že jsem měl být celý v černým. Dle jejích slov konflikt trval nějakou dobu a tedy je si naprosto jista mým oblečením. Tedy jsem byl současně v černém u vchodových dveří a současně ve velmi světlém (bílá a bledě modrá) u baru. Dále svědci obžaloby jak ve svých výpovědí, tak i při rekonstrukci, uváděli, že při střetu jsem měl stát já přímo čelem proti poškozenému a v ten okamžik hned zaútočit na jeho břicho přímými údery! Znalci z oboru soudního lékařství však jasně, jednoznačně a nezpochybnitelně vyloučili, jak ve znaleckém posudku tak i osobní výpovědí v soudní síni během procesu, že by se to mohlo odehrát tak jak uvádí 3 svědci! Tedy jak písemně tak i ústně do protokolu uvedli, že je naprosto vyloučeno, aby byla pravda to, jak konflikt a vzájemné postavení osob, uvádějí 3 svědci. Já jsem pravák. A je naprosto nemožné, aby pravák mohl způsobit poranění na pravém boku břicha Absolona, kdy 2 bodné rány směřovaly z pravé strany břicha do středu těla. Znalci uvedli, že pachatel by musel být levák, nebo zaútočit z pravého boku či zezadu, a to za předpokladu, že by nůž či předmět, kterým byl poraněn poškozený, by měl delší čepel. Personál diskotéky 21.7.2001 našel na zastřešeném dvorku nedaleko pánského WC v ranních hodinách zavírací nůž s krátkou čepelí a se šíří čepele ve své půlce 2,5 cm. Tento nůž nemohl být vražednou zbraní, s čímž se ztotožnil i soud, neb šíře bodných kanálů u poškozeného byla 2 cm a jejich hloubka okolo 15 cm. Je tedy nemožné nožem o rozměrech 7,5x2,5 cm způsobit bodnou ránu o hloubce 15 cm a šířce jen 2 cm. Na nalezeném noži, který byl od začátku pokládám za vražedný nástroj, nebyly nalezeny žádné otisky, krev ani pachové stopy. Ani následná analýza mé DNA neobjevila na noži nic, co by určovalo že by mi někdy patřil či že jsem ho měl u sebe či držel v ruce. Avšak žádné jiné stopy nebyly porovnány s ostatními podezřelými či s případnými pachateli. Nůž byl nakonec označen soudem za bezpředmětný! (?) Nebyl tedy žádný přímí důkaz! Pouze domněnka a dedukce státních orgánů.
Nikdy nebyla provedena ani rekognice fotografií mé osoby, aby se zjistilo, zda mně svědci obžaloby skutečně znají jak uvádějí, přičemž mně popisují naprosto jinak, než jak jsem v tu dobu vypadal. Proto se mi zdají podivné postupy policie, která stejně jako státní zástupkyně i soudy, hledaly jen důkazy které svědčily v mou vinu a i přesto, že znalci jednoznačně a nezpochybnitelně vyloučili, že by mi jednak nůž patřil a že bych mohl takto bodnout poškozeného, tak i to, že svědci mně popisovali jinak než vypadám, stále trvaly na tom, že jsem jediný možný pachatel. Přitom romové a bratr Žílové (družky Absolona) Miloš, zastrašovali svědky - zda budou mluvit v můj prospěch tak...! Vyhrožováno bylo i mé matce a bratrovi, tak i snoubence, která se musela s dětmi na čas odstěhovat do Blanska.
V době před spácháním trestného činu se na schodech vpravo za vstupními dveřmi diskotéky nacházelo hned několik svědků i případných možných pachatelů, jako např.: skinhead Leoš Řezník či Robert Kopecký a jeho přítelkyně a i další, kteří měli dle výpovědi Řezníka sedět na těchto schodech, před kterými se měla ona událost odehrát. Tedy v blízkosti do 2 metrů od místa údajného střetu. Přítelkyně Kopeckého a několik dalších svědků, kteří měli být v bezprostřední blízkosti místa činu, nikdy nebyli slyšeni! Svědci na tuto skutečnost - tedy, že já jsem neměl žádný slovní konflikt s přicházejícími rómy - byly dotazováni až po 8-mi měsících, ačkoliv seděli ani ne dva metry od údajného konfliktu. Jak Řezník, tak i Kopecký, byli dle svých výpovědí oblečeni v černém, stejně tak i Robert Hololáč, který se měl dostat do slovního konfliktu s rómy u vchodových dveří. Tak to vypověděl rómský svědek Jan Loskot, který byl na místě již dříve než skupinka s Absolonem. Vypověděl, že viděl i slyšel Homoláče, jak nadává rómům a ti ho hrubě odmrštili od sebe. Tuto část výpovědi svědka Loskota však soud ignoroval, a použil jen to, co se dalo použít proti mně. Zajímavé je i to, že řezník měl světlý melír a jeho strýc byl policista Martin Konečný, jenž na místě zasahoval. Teta Homoláče byla soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Jílková!
Soud nenechal ani prověřit fakt, že Absolon neměl v krvi nalezen žádný alkohol, i když měl před událostí vypít 4 piva, což by nasvědčovalo ovlivnění léky či drogami, se kterými měl Absolon údajně dle svědků obchodovat. Takto to uvedl rómský svědek Karel Krátký, který dával družce Absolona lístky a byl údajně v bezprostřední blízkosti místa činu. Vypověděl, že s Absolonem měl "obchodní záležitosti". Dle dostupných informací jevil o družku Absolona Žílovou zájem. Svědek Krátký však záhadně zemřel na jiné svitavské diskotéce v březnu 2002, před prvním rozsudkem, který padl 29.3.2002 u Krajského soudu v Hradci Králové, který mne odsoudil na 13 let. (Krátký popíjel s příbuznými Absolona, kteří mu prý vyhrožovali za jeho výpověď!)
Policie ČR místo činu takřka vůbec nezajistila a umožnila tak pohyb osob a případných svědků na místě činu. A útěk osoby v černém oblečení směrem k parku Jana Palacha, jak bylo uvedeno v policejním záznamu z místa činu.
Po vynesení prvního rozsudku 29.3.2002 ho následně Vrchní soud v Praze zrušil a věc vrátil zpět kvůli chybám Krajskému soudu, který po dvou dnech soudních výslechů opět vyslovil rozsudek vinen a opětovně mně odsoudil ke 13 letům odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou. Rozsudek byl vynesen dne 17.10.2002. Proti rozsudku jsem se na místě opětovně odvolal k Vrchnímu soudu ČR v Praze.
Mezi tím, dne 26.2.2002, jsem byl Vrchním soudem "propuštěn" z vazby a převeden do výkonu trestu, který mi byl vyměřen za konflikt (paragraf 202/1) se skupinou anarchistů 19.11.2000 v České Třebové. Byl jsem za tento konflikt odsouzen na 14 měsíců do ostrahy "c". Následně jsem byl převezen k výkonu trestu do Valdic u Jičína, kde mně však bylo sděleno, že mně tam nemohou nechat a že budu převezen do jiné věznice. Bylo to proto, že ve Valdicích se v té době nacházel bratr Otto Absolona, Dušan Absolon a několik jemu příbuzných romů. Jak jsem se dozvěděl, byl Dušan Absolon odsouzen za brutální loupežnou vraždu 2 důchodců kvůli nástěnným hodinám a bezcennému obrazu, kterou spáchal se svým bratrancem. 28.3.2002 kdy mně odváželi zpátky do Hradce Králové jsem měl tu možnost osobně se střetnout s Dušanem Absolonem na předeskortní prohlídce u doktora, kdy se mně snažil napadnout, nejdříve slovně a když jsem na jeho výhružky nereagoval, napadl mne na schodech zezadu. Když jsem se ohradil a postavil na odpor jeho útoku, jeho výhružky skončily. Dušan Absolon se od června 2006 nachází také ve věznici Mírov na předvýstupním oddělení.
2.4.2002 jsem byl převezen do Plzně-Borů. 4.3.2003 jsem byl Vrchním soudem v Praze odsouzen k 17 letům výjimečného trestu ve zvýšené ostraze. Proti tomu jsem prostřednictvím dnes už bývalého právníka (JUDr. Stanislav Fišer z Hradce Králové) podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, které mi bylo zamítnuto. O mé nevině a nespravedlnosti v mém procesu je přesvědčen i bývalý zmocněnec rodiny poškozeného, občanský aktivista, anarchista a ochránce "lidských" práv Jakub Polák, který ještě před rozsudkem Vrchního soudu v Praze odpověděl na můj dopis a nakonec mně i 26.2.2003 osobně navštívil ve věznici na Borech v Plzni, kde jsme bez ohledu na politické názory probrali můj případ. Byl tam vpuštěn jako zaměstnanec prezidentské kanceláře pod paní Chalupovou. Označil mně za oběť tohoto systému i veřejně - což mnohé překvapilo!
Mé svědomí je čisté a nehodlám se vzdát mnoha let svého života bez boje za prokázání pravdy a mé neviny! Nikdy se nepodrobím těmto lžím. Budu bojovat tak dlouho, než se ukáže pravda a zprostí mně těch lží o tom, že jsem vrahem. Mám tušení, že jsem také oběť - oběť tohoto systému.
Děkuji všem, kteří se snaží i nadále mi pomáhat ve hledání pravdy a spravedlnosti, jsem Vám za to velmi vděčen a vážím si Vaší cti k pravdě.
Pozn.Krajská státní zástupkyně z Hradce Králové – Judr.Renáta Vesecká byla za vlády krypto-bolševické ČSSD dosazena až na post nejvyšší státní zástupkyně ČR v Brně.Dnes je tato agilní dáma zvaná jako hlava tkz.justiční mafie,když plní přání vládních činitelů v zametání špíny pod koberec.
Ve státní správě je už od roku tvrdé komunistické normalizace – 1984!
Státní věznice ČR
Mírov dne 14.10.2003
Opraveno na Mírově dne 23.8.2006
Vlastimil Pechanec
Doplněno dne 1.7.2009, Plzeň-Bory