Nejvyšší soud. Dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně

Nejvyšší soud
Brno

cestou:
Krajského soudu v Hradci Králové

obžalovaný:
Vlastimil Pechanec, nar.: 9.11.1979,
bytem Svitavy, ………….
ve výkonu trestu odnětí svobody v Plzni - Borech
zastoupený advokátem JUDr.Stanislavem Fišerem, AK, Hradec Králové, Baarova 1381.

Podává

do rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.1O.2OO2 spis.zn. 6T 1/2002 - 840 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4.3.2003 ze dne 4.3.2003 spis.zn.7To 11/2003 podle § 265b odst.l písm.g) tr.řádu dovolání.

Výše citovaným rozsudkem byl Vlastimil Pechanec odsouzen pro trestný čin vraždy podle § 219 odst.l, 2 písm.g) tr.zákona který měl spáchat tím, že 20.7.2001 okolo 23,30 hod. ve Svitavách v hotelu Národní dům v průběhu diskotéky, poté co hrubými výrazy " co tady chcete, vy černý svině ", vyhazoval z diskotéky skupinu rómů, následně z důvodu rasové nesnášenlivosti, fyzicky napadl z uvedené skupiny Ottu Absolona, nar.24.11.1971 nejprve tak, že jej strčil do ramene a vzápětí ho nožem 2 x bodl do oblasti břicha a lx do předloktí pravé ruky, kterou si poškozený chránil břicho, čímž mu způsobil perforaci v oblasti tlustého střeva a bodné poranění dolní duté žíly a břišní aorty, tedy zranění natolik závažné pro svoji všeobecnou povahu a mnohočetnost, že smrt poškozeného nebyla odvratitelná, ani přes poskytnutí okamžité kvalifikované lékařské pomoci a poškozený Otta Absolon v důsledku tohoto zranění dne 21.7.2001 v nemocnici ve Svitavách zemřel.

Za to byl odsouzen podle § 219 odst.2 tr.zákona platného před novelou zákona č.265/01 Sb.k výjimečnému trestu odnětí svobody na 17 let.

Podle § 39a odst.2 písm.d) tr.zákona pro výkon trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 228 odst.l tr.řádu byla odsouzenému uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR - Okresní pojišťovně ve Svitavách škodu ve výši 66.825,-Kč a Ivetě Vaculíkové, nar.12.3.1966, bytem Svitavy, Lanškrounská 379/III, částku ve výši 18.215,-Kč.

Proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě ve smyslu § 265b odst.l písm.g tr. řádu podává odsouzený prostřednictvím svého advokáta dovolání.

Odsouzený je přesvědčen o tom, že soudy I. a II.stupně hodnotily důkazy jednostranně v jeho neprospěch. Oba soudy přes vážné rozpory v důkazech, došly podle názoru odsouzeného neobjektivně k přesvědčení, že k události došlo tak, jak uvedla obžaloba, přičemž jinou alternativu přesto, že se nabízela, nepřipustily.

Protože odsouzený od počátku vyšetřování přes hlavní líčení tvrdí, že se uvedeného skutku nedopustil, proto se domáhá podaným dovoláním, aby Nejvyšší soud v rámci jeho pravomoci celou věc znovu z hlediska jeho obhajoby přezkoumal a k faktům, které jsou nezvratné, zaujal jednoznačný závěr a ne dedukce, ke kterým se soudy uchýlily.

První otázka, která souvisí se skutkem, spočívá v tom, zda provedenými důkazy bylo nepochybně prokázáno, že skutek byl spáchán z rasového motivu. Důkazy v tomto směru podle názoru odsouzeného, byly vyhodnoceny jednostranně, soudy daly za pravdu rozporným výpovědím přítomných rómů a nevzaly vůbec v úvahu, že nikdo z přítomných objektivních svědků žádný rasově motivovaný výrok neslyšel. Pro jednoznačný závěr soudů, že byl pronesen výrok " co zde chcete, vy černý svině ", byly rozhodující, nepřesvědčivé a nepřesné výpovědi svědků romů Klimešové, Juraje a Romany Makulových a družky Absolona, Žílové. Podle názoru odsouzeného v tomto směru dostatečně nezvážily, že v té době byla viditelnost a slyšitelnost v místě, kde k události mělo dojít vlivem probíhající diskotéky minimální. Vyšetřovací pokus, který se nabízel a který by tyto skutečnosti objektivně ověřil,soud neučinil, což odsouzený považuje za závažnou chybu. V tomto směru se nelze spokojit s tvrzením soudu II.stupně, že soud I.stupně se touto problematikou dostatečně zabýval a že nelze vyloučit, že rasové urážky mohli slyšet jen ti, kterým byli určeny. Takový závěr považuje odsouzený za ryze subjektivní závěr, zejména když reprodukce údajného rasového výroku, všichni korunní svědci - romové uvádějí rozdílně. Navíc je bezpečně prokázáno, že Žílová, Milan a Romana Makulovi nic takového nemohli slyšet, protože v té době byli venku před diskotékou. Pokud se k této skutečnosti vyjadřují, je jejich výpověď neobjektivní a nepravdivá. To souhlasí i s vyjádřením těchto svědků, že poškozený když po bodnutí vycházel ven, prohlásil, že ho "píchnul Pechanec" ( M.Makula, R.Makulová a Žílová ). Toto tvrzení je jednoznačně vyvráceno výpovědí sv. Krátkého, Loskota,Šváchvé a ošetřujících lékařů. To opět svědčí o neobjektivnosti výpovědí těchto svědků. Takovéto vážné rozpory, nelze odbít tvrzením soudu II.stupně, že označením pachatele po činu z úst poškozeného, bylo časově omezeno jeho schopností komunikovat. Tento subjektivní závěr je v rozporu s objektivní výpovědí sv. Šváchové, s kterou poškozený v době, kdy ho ošetřovala komunikoval, konkrétně, kde ho to bolí apod. a navíc byl při vědomí v době, kdy přijela pohotovost.

Odsouzený je přesvědčen, že rasový motiv skutku prokázán nebyl a proto prosí, aby Nejvyšší soud v tomto směru předložené důkazy přezkoumal.

V daném případě nelze se ztotožnit se závěry soudů, že nemají pochybnosti, že pachatelem skutku, t.j. bodnutím poškozeného, byl odsouzený Pechanec a tento závěr opírají podle názoru odsouzeného, jak uvedeno shora, o neobjektivní výpovědí Žílové, Klimešové, Juraje, Milana a Romany Makulové a Loskota. Takové hodnocení je v rozporu s tím, co již bylo uvedeno, že průkazně Žílová, Milan a Romana Makulovi nebyli v kritické době v místnosti, kde k události došlo, byli venku a proto nemohli pachatele bodnutí ani vidět, ani popsat. Závěr soudu, že z těchto výpovědí vycházeli je nesprávný v rozporu s dalšími důkazy.

V tomto směru zůstávají pouze 2 svědci romové Klimešová a Juraj Makula. Jejich výpovědi jsou podle názoru odsouzeného rozporné. J.Makula uvádí, že údajně viděl Absolona na vzdálenost asi 2 m ( špatná viditelnost a slyšitelnost ), bavil se s nějakým kamarádem, nebylo zjištěno s kým, pak měl přijít odsouzený Pechanec, levou rukou ho měl odstrčit, viděl v jeho ruce nůž, " asi motýlek " a viděl, že ho bodnul asi 2 x do břicha. To pak popsal a ukázal při prověrce jeho výpovědí, což je fotograficky doloženo.

Klimešová shodně s J. Makulou rovněž viděla Absolona na vzdálenost asi 2m, jak stál s nějakým kamarádem, potom viděla, že Pechanec stál proti Absolonovi, pak poskočil a viděla u něho nůž, délkou ostří asi 12 cm a údajně 2x proti břichu Absolona ho ze spodu bodl. Rovněž byla provedena prověrka její výpovědí.

Uvedené prověrky těchto svědků byly provedeny za normálního osvětlení, vyšetřovací pokus nebyl proveden z hlediska viditelnosti a slyšitelnosti na místě. To považuje odsouzený za chybu, která vedla k neobjektivnosti těchto výpovědí. Navíc odsouzený poukazuje na výpověď sv.Loskota, kterého soudy považují za objektivního a ten potvrdil, že při údajném konfliktu, poškozeného žádného z těchto svědků Klimešovou a J.Makulu tam neviděl. To potvrdil i sv. Kačurik. 0 objektivnosti těchto svědků J.Makuly a Klimešové je proto třeba mít vážné pochybnosti. Jednoznačný závěr soudu o nepochybné identifikaci Pechance ze strany těchto svědků, že píchnul Absolona je pochybný.

Konečně výpověď sv.Loskota v tomto směru není zcela přesvědčivá a je rozporná, co uváděl při vyšetřování a později při hlavních líčeních. I tak tento svědek nikdy bezprostředně nepotvrdil, že by měl v ruce Pechanec nůž a že by Absolona bodl. Navíc odsouzený Pechanec je přesvědčen o tom, že jde o známého skupiny kolem Absolona a proto se právem domáhal vypracováním znaleckého posudku z oboru psychologie k posouzení jeho věrohodnosti, což soud nepovažoval za nutné a žádost zamítl.

O neobjektivnosti výpovědí korunních svědků Klimešové, Žílové, Juraje, Milana a Romany Makulových svědčí skutečnost, že všichni jednoznačně ve svých výpovědích potvrzují, že odsouzený Pechanec v době, kdy měl bodnout Absolona, měl na sobě tmavé oblečení. Toto je však průkazně vyvráceno objektivními svědky, že v té době měl na sobě světlé oblečení, které nebylo možné s tmavým oblečením zaměnit. Nelze se proto ztotožnit se závěry soudu, že pokud tito svědci uváděli tmavé oblečení, mělo to být ovlivněno tím, že ho znali, že v tomto oblečení běžně chodil a že daného večera, to co měl oblečeno nezaregistrovali a spojili si s ním tmavé oblečení. To odsouzený považuje za nelogickou dedukci, která nemá v ničem oporu. Pokud snad před tím měl na sobě tmavou bundu, tak toto nesouvisí s dobou, kterou popisují tito svědci.

Závěr znalkyně z oboru odvětví psychologie ve světle rozporů, které byly výše popsány o věrohodnosti výpovědí těchto "korunních svědků se jeví jako velmi nepřesvědčivý a absurdní. Tento závěr pokud ho soudy převzaly jako důkaz věrohodnosti těchto svědků považuje odsouzený za pochybný. Vhodné by bylo přizvat 2 nové znalce z tohoto oboru, kteří by na základě těchto okolností se mohli k věrohodnosti vyjádřit.

Vysvětlení soudu II.stupně, že šlo u těchto svědků o drobné rozpory, které jsou jednoznačně vysvětlitelné odlišným postavením a výhledovými možnostmi, považuje odsouzený za subjektivismus, který se neopírá o skutečnost.Odsouzený však rozpory, které jsou v těchto výpovědích považuje za vážné.

Za drobné pochybnosti nelze považovat výpovědí těchto svědků, které popsali ve svých výpovědích, postavení odsouzeného a poškozeného v době konfliktu a jak to popsali při prověrce jejich výpovědí na místě a pořízených fotografií. V tomto směru je třeba odpovědně zvážit závěr znalců z oboru soudního lékařství, kteří podle těchto výpovědí a popisů uvedli, že nemohlo ke zranění Absolona za těchto okolností dojít. V daném případě by musel být odsouzený levák a ne pravák.

Soud II. stupně uvádí, že popis útoku i jeho fotografická dokumentace přes jinak kategorické závěry soudně lékařské expertizy nevylučují, že v době zásahu těla, t.j. v rozhodující fázi útoku byla rána vedena již ve směru doprava a mírně dolů, zvláště neudělal-li odsouzený výpad nohou a poškozený se v předpokládaném mechanismu částečně pootočil. Tuto dedukci znalců, ke které neměli žádné důkazy, která nebyla ničím podložena, vzaly soudy při rozhodování podle názoru odsouzeného nesprávně za prokázané. Závěr v tomto směru je nutno považovat za subjektivní a neobjektivní.

Pokud jde o nalezený nůž, kterým měl být útok proti poškozenému učiněn, nebylo žádným důkazem prokázáno, že by to měl být nůž odsouzeného a že tímto nožem byl útok vůči poškozenému proveden. Za nelogicky nutno považovat závěr soudu II.stupně, že nelze vyloučit, že šlo o vražednou zbraň, nelze však vyloučit ani to, že odsouzený disponoval ještě s jiným nožem. Takový závěr je naprosto nelogický, zejména proto, že odsouzený v té době byl pod neustálým dohledem a navíc po příchodu policie byl podroben osobní prohlídce, při které žádný vražedný nůž u něho nalezen nebyl. Za nelogický považuje odsouzený závěr soudu II.stupně, když dovozuje, že sice důkazní situace nedovoluje vyslovit přesvědčivý a jednoznačný závěr, že nalezený nůž je vražedným předmětem, ale zároveň se dá říci, že nelogicky uvádí, že to nic nemění na závěru, že útočníkem, který za pomoci nože napadl poškozeného byl Pechanec. To opět je považováno za neodůvodněnou dedukci.

Při odvolacím řízení v zájmu toho vnést do případu světlo, požádal odsouzený o výslech dalších svědků Lochmana, Ant.Šída a Roberta Kopeckého. Odvolací soud návrhy považoval za nadbytečné a zamítl je.

Závěrem je třeba konstatovat, že celá řada svědků o jejichž objektivnosti není pochyb uvádějí, že nevěří tomu, že by to byl odsouzený, který uvedený čin spáchal. Soudy tyto skutečnosti v úvahu nevzaly. Oba soudy vycházely z toho, že je a nebo byl příslušníkem hnutí skinheads,a proto je jeho nepřátelství vůči romům dáno. V této souvislosti třeba připomenout, že na této diskotéce bylo přítomno více stoupenců tohoto hnutí.

Další podrobnosti jsou uvedeny v písemných odvoláních, které jsou založeny ve spise.

Podle názoru odsouzeného, došlo k nesprávnému a subjektivnímu hodnocení důkazů, které vedly k nesprávnému posouzení účasti odsouzeného na skutku. Navíc nebyly provedeny některé důkazy, navržené výslechy svědků, nový znalecký posudek na objektivitu svědeckých výpovědí korunních svědků a nebyly provedeny vyšetřovací pokusy stran viditelnosti a slyšitelnosti. Tím bylo porušeno právo na obhajobu odsouzeného. Za tohoto stavu jsou dány podmínky pro rozhodování o dovolání podle § 265b odst.l písm.g) tr.řádu.

Odsouzený žádá proto Nejvyšší soud, aby podle § 265r odst.l písm.b) tr.řádu rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové spis. zn. 6T 1/2001 - 840 ze dne 17.10.2002 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4.3.2003 spis.zn. To 11/2003 zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit.

Vlastimil Pechanec,
V Hradci Králové 23.5.2003. (Odvolání sepsáno advokátem Judr. Stanislavem Fišerem)